Page 4 - SIKO-koupelny-2019-cz

Ten příběh je přitom zdánlivě fádní. Je jen o odvaze, energii, nezdolnosti a síle Jana
První prodejna na náměstí v Čimelicích, 40 m²
Příběh vzniku I v našich zeměpisných šířkách se dá bez korupce,
dotací, krádeží, podrazů nebo komunistické minu-
společnosti losti a silných vztahů z té doby vybudovat úspěšná
firma. Věřte nebo ne, jde to. A dokonce se tenhle
zdánlivý zázrak může podařit i ženě. Obyčejné matce
SIKO tří dětí z malých jihočeských Čimelic, která se po re-
voluci rozhodla, že začne podnikat. Nebylo to snadné,
někdy to i bolelo, ale dnes už Jaroslava Valová může
říct, že ten boj stál za to. Na zelené louce totiž vybu-
Jak jej vidí ti, co měli možnost dovala firmu SIKO, největšího prodejce koupelnové-
sledovat naplnění "českého snu". ho vybavení v Česku, která se stále úspěšně rozšiřuje.
Ludmila
jedné české rodiny. Ale uznejte, že to není málo. Když se v roce 1991 Jaroslava
Valová rozhodla, že bude podnikat, bylo jí 44 let a mnozí sousedé v Čimelicích
si klepali na čelo. Nevypadalo moc reálně, že by se v té polistopadové džungli
mohla prosadit. Tím spíš, že se na doporučení svého známého pustila do pro
ni zcela cizího oboru. A brzy se ukázalo, jak moc byl perspektivní.
1953
Jak Pražáci jezdili pro koupelny do Čimelic Zakladatelka a generální ředitelka
SIKO KOUPELNY a.s. (uprostřed)
Stavební Izolace, Keramika a Obklady, z prvních písmen těchto slov složili manželé Valovi název své firmy.
A přestože stavení izolace firma SIKO nakonec neprodávala, ten název se chytl. Stejně jako celá firma.
Ale samozřejmě, že to nebylo zadarmo.
Nejdříve finance. Na začátek podnikání padly veškeré rodinné úspory, a to včetně vkladních knížek dětí,
na kterých měly úspory z letních brigád a příspěvky od babiček a dědečků. Valovi se prostě rozhodli jít
do byznysu po hlavě. Každá koruna pak skončila u zprostředkovatele, od něhož za předražené ceny získali
první zásoby obkladaček. V ten moment ale manželé pochopili, že se musí dostat přímo k výrobcům. Jinak
se jejich obchod dopředu nehne. Jen tam si vyberou, co lidé chtějí, a navíc podstatně ušetří. Kdo ale v té
době nebyl napojený na bývalá komunistická přediva vztahů, mohl si o tom často nechat jen zdát.
Zleva: Tomáš, Víťa, Jana
s milovaným trabantem
Přesto to Valovi zkusili. Vyráželi přímo do podnikových prodejen výrobců a sami si zboží vozili do Čimelic.
Jaroslava se pak starala i o prodej a účetnictví, a kdyby měl den víc jak 24 hodin, určitě by je ráda využila.
²
Výsledek se ale logicky dostavil. Zákazníci si zážitek z malé, 40 m prodejny SIKO, kde se o ně pečlivě starali,
nenechali pro sebe. Časem bylo proto zcela běžné, že se tu stavovali i lidé, kteří cestovali z Prahy na víkendy
do jižních Čech, a později sem jezdili vyloženě cíleně. A to už velké výrobce koupelnového zboží nemohlo
nechat chladné. SIKO se proto zařadilo mezi stálé odběratele výrobců.
Jak Valovi cestovali trabantem k Balatonu
„Stejně musela něco zdědit,“ pronesla na adresu Jaroslavy Valové určitě většina z vás, které její příběh zaujal.
A mají pravdu. Zdědila. Po svém otci má v sobě neuvěřitelnou pracovitost a tuhý kořínek. On stíhal být jako
nadšený masarykovec ve třicátých letech minulého století vedoucím zahradníkem knížete Schwarzenberga
na panství v Čimelicích, jako samouk se naučil německy i hrát na několik hudebních nástrojů. Do toho ná-
čelníkoval v Sokolu a režíroval místní divadelní ochotníky. Filozofii „Dělat vše co nejlépe“ pak vštípil i svým Vstupní kapitál
třem dcerám. Ale evidentně to nebylo zas tak složité, dámy totiž měly aktivitu v krvi.
Dcera Ludmila Polesná (1934) posbírala v šedesátých letech neuvěřitelných šest titulů mistryně světa na di-
voké vodě. Škoda, že v té době ještě nešlo o olympijskou disciplínu. Celkem víc jak šedesát medailí ze světo-
vých a republikových mistrovství vydalo na knihu s názvem „Hranaté medaile“. Dcera Jana (1933) se dočkala Logo společnosti mezi lety 1991-2001
také ocenění, je čestnou občankou Dobříše. Kromě toho lyžuje, cvičí v Sokole a se svou cestovní kanceláří
organizuje zájezdy.
Příběh nejmladší Jaroslavy (1947) tak vlastně možná nikoho ani nepřekvapí. Sport ji samozřejmě také bavil,
ale vavříny se přeci jen rozhodla sbírat jinde. Začalo to červeným diplomem na vysoké škole, který si ze stu-
dií odnesli s manželem Vítězslavem Valou oba. Pak sice chvíli žili v duchu doby, tedy nevybočovali, přivedli
na svět tři děti, pracovali, žili skromně a jezdili trabantem k Balatonu pod stan. Po pár letech jim ale podni-
kavost prostě nedala spát. Dva zemědělští ekonomové si začali přivydělávat rychlením narcisů, prodejem
skalniček, chovem ovcí nebo prodejem ovoce, a přitom očekávali pád komunismu.
Jak se dá úspěšná firma rozjet z obýváku V obýváku se pracovalo každý den
do pozdních nočních hodin
Děti si během pár let zvykly, že jejich máma musí pořád něco dělat, a proto fakt, že se po převratu vrhla
na podnikání a během jednoho roku změnila jejich společný obývák na útočiště slibně se rozvíjející firmy,
přijaly bez velkých emocí. V tomhle pokoji se jednalo s odběrateli a dodavateli, dávaly se zde dohromady
účetní záležitosti, obědvali tu skladníci. Potkávaly se zde čtyři generace rodiny a v obýváku se pracovalo
každý den do pozdních nočních hodin.
Manžel Vítězslav neměl jinou možnost, než záhy opustit civilní zaměstnání, zanechat starostování v Čime-
licích a plně se zapojit do podnikání. Jezdil náklaďákem pro zboží, pracoval ve skladu i v administrativě. Syn
Tomáš také práci neutekl a už při studiu gymnázia, a později i vysoké školy, dostal slušnou školu života. První sklady v Čimelicích